Máme nové auto

Točení volantem je Mišákovo oblíbená činnost. V našem malém obchodním centrumku vedle baráku máme autíčko a mašinku a desetikoruny a dvacky jen létají. Znáte to, prostě lákadlo pro děti jak vyšité.
A pak mě napadlo Mišákovi to točení volantem dopřát i doma. A tak máme nové auto v obýváku. Sice se nehoupe a nebliká, ale nepotřebuje peníze a hlavně to má točící volant a to malému ke štěstí úplně stačí.
A jak jsem předpokládala, stejně nadšený je z autíčka i Matýsek. Takže se kluci buď střídají, nebo se tam nacpou oba.

Rozměrově skvěle posloužila krabice od kočárku. Úplně jsem zapomněla, že je stále ještě ve sklepě, takže jsem měla obrovskou radost, když jsem jí tam objevila.
Mišák jí ihned prohlížel ze všech stran, spadl z ní a narazil si čelo. A když jsem jí rozřízla, nechala jsem jí klukům pár dní na hraní, než nám přijel taťka s pustil se do přidělávání volantu. Do toho jsem se sama nepouštěla. Takže krabice pár dní dokonale sloužila jako bazének na míčky nebo Matýskovi jako schovka.

No, co vám budu povídat, měla jsem spoustu nápadů, jak krabici polepit, pomalovat, ozdobit. Ale člověk míní..... Souběžně s mou tvůrčí činností se do toho obul i Fr. Začal lepit kolečka z papírových tácků a pak ten volant. V tu chvíli už samozřejmě nešlo od krabice odehnat Mišáka.
Takže jsem udělala pár klikyháků a malování odsunula na neurčito. Plochu auta jsem dala k dispozici také Matýskovi, ale ten byl taktéž plně zaměstnán řízením, že si zatím na kresby nenašel čas. A vlastně ani jednomu dítěti vůbec nevadí, že autíčko není zcela "dyzajnové".

Jako volant nám posloužilo ovládání od autíčka, které dostal Matýsek před několika lety a několik let už si s ním taky nikdo nehrál. Tak teď aspoň dostal druhou šanci. Než jsme na tento volat přišli, byl původní plán odstranit volat z mrňavého odrážedla, ze kterého už Mišák vyrostl. Ale tenhle realističtější volant samozřejmě vyhrál. Světla a ozdoby na kolech jsme udělali z rozpůlených měkkých míčků. Takže Fr popadl tavnou pistoli a tavil a tavil. To jsem mileráda přenechala jemu. Malý asistent pomáhal celou dobu.

A takhle to celé dopadlo. Světla už jsme několikrát přidělávali zpět, protože Mišák je rád rve pryč. Pořád si děláme naděje, že ho to přejde. Ne, že by ta světla byla bůhví jak důležitá, ale mě se tam prostě tááák líbí. Hlavní je, že volant drží, opravdu pevně drží. Už přežil několik bouraček.

 Věděla jsem, že tenhle nápad nadchne i Matýska. On se s Mišákem vůbec rád vrací do těch "miminkovských" let. Ale jsem ráda, že ho pořád dokážou nadchnout takové prkotiny. Že nadchnou je oba. A proto to dělám. A moc mě to baví.

Mimochodem, naše auto neslouží nutně jen k řízení, dá se v něm docela dobře blbnout.