Tenhle kolotoč k nám zavítal na začátku září a všichni netrpělivě okukovali jeho stavbu, která trvala několik dní. A teď už jsme se k němu dostali i my v rámci Václavských trhů. Protože kolem něj denně jezdím, už několikrát jsem viděla fronty na lístky a tlačenice u vstupu. Vyrazili jsme proto dřív, ještě než kolotoč otevřou.
Prošli jsme trhy, nabaštili se palačinkou, klobásou, párkem v rohlíku - který si M. statečně sám koupil, grilovaným kozím sýrem a mini donutkama s malinovou polevou (ty jsem zbodla celé sama).
Odnesli jsme si výborný pečený čaj, korbáčíky a moji chlapi mi tajně došli pro perníkové srdce. To už je u nás taková tradice, jak se někde prodávají, M. vždycky chce jeden koupit.
Jenže pak začalo trochu pršet, už jsme chtěli jet domů bez kolotoče, ale M. byl strašně natěšený na výšlápnutí plzeňské věže.
Ač jsme dole spřádali plány, jak ho F. vynese nahoru, až už M. nebude moc, chlapeček byl nakonec nejrychlejší z nás a všechny schody dal s naprostou lehkostí a pohodou. Příště to prý vyjde několikrát. Mě tedy bylo nahoře trochu špatně, tyhle výšky prostě nemám ráda.
Než jsme se dostali dolů, zbývala čtvrthodina do otevření kolotoče a bylo po děšti. Poštěstilo se a byli jsme ve frontě první :) Matýsek se posadil přesně tam, kam chtěl. Při jízdě bylo kromě dětí vidět i na dospělácích, jak si to užívají. Množství páček, které za jízdy hýbaly se zvířaty a hmyzem nenechalo nikoho chladným.
Komentáře
Okomentovat