Recyklujeme kreativně

Už nějaký ten týden pravidelně objednávám potraviny přes internet a tak se nám doma začaly hromadit kartonové krabice, ve kterých se nákupy vozí. A vlastně nejen z potravin, poslední dobou jsme celkově zavaleni vším možným kartonovým.

Euforie z potravinových přepravek u mých dětí vzniká už když se objeví v bytě. Oba zuřivě vybalují a jásají. Každý hledá to svoje. Matýsek rozhodl, že nákup musí domů chodit pouze v době, kdy je doma, protože o to nechce přijít.
Minulý týden už jsem některé krabice vracela zpět příručímu. Matýsek to skutečně oplakal. Neutěšilo ho ani to, že stejný počet beden, jaký jsem odevzdala, nám se zbožím zase přivezli.
A jak se doma začaly hromadit, přemýšleli jsme, co s nimi vyvedeme. A Matýska to od začátku hrozně baví.

Jeho první výtvory byly všemožné zbraně, nástroje, ovoce, několik neidentifikovatelných předmětů (kterým já prý nemůžu rozumět). Používá je do svých her, které si vymýšlí a jako prostor na hraní mu pro ně slouží celý byt. Některé nástroje si s sebou bere i ven.

Následovala míčková střelnice. Ruličky od kuchyňských utěrek a toaletního papíru, obodovat, nasadit míčky a pálíme. Mates se alespoň přestal trefovat do všeho možného po bytě a padající míčky zas nedělají kravál. K sousedům šetrnější, než když náš expert sestřeloval plechové dózy ze stolu.

Když Matýskovi táta přivezl ještě obří role, pustili jsme se společně do malé tvorby a výsledkem je naše vlastní městečko, se kterým si rád hraje i mladší bráška.

Díky mé zručnosti (= nešikovnosti) se nám doma "poštěstilo" mít velkou krabici od kočárku. Matýsek si na internetu našel krabicovou televizi a hrozně jí chtěl vyrobit, že by mi chtěl zahrát nějakou detektivku.
Já a nůž, to nebývá úplně nejlepší kombinace, ale televize se nakonec podařila. Takže byla nejen detektivka, ale naladili jsme i přírodopisný kanál.

Největší radost mi vždycky udělá, když si kluci hrají spolu nebo když nějakým způsobem fungují pro sebe. A Matýsek je teď zrovna zapálenej do vzdělávání malého bratříčka. Takže nejdřív vyrobil tvary a čísla, teď pokračuje abecedou. A Mišutovi se to líbí. Takový úspěch jsem ani nečekala. A Matouše navíc baví míchání temper a raduje se nad novými odstíny.

Mám z toho takovou radost, že už ani neřeším, že tvoří zásadně v obýváku na podlaze a nepoužívá žádné podložky, takže tempery jsou všude po zemi a já pak musím vytírat. Jako bonus je sám barevný od hlavy k patě a sladká tečka na konec - vždycky kopne do kalíšku s vodou a ten se komplet rozlije.

No a když přeci jen stihnu přichystat tvořící plochu sama, bedýnky skvěle slouží právě jako ty podložky pro binec dělající děti, které moc nepoužíváme:-)

Zítra dorazí další dvě.
Už se těšíme.