První rok školy je pomalu za námi.
Jedniček spousta, poztrácených věcí ještě víc a od září nejvíc nervů se svačinami.
Mates je nejedlík i pod dozorem, natož, když se má sám najíst o přestávce.
Není čas, přestávka krátká a podobně. Domluvy, nadávky, zákazy.... Nic.
Když mi přinesl domů komplet celou svačinu, bylo mi jasné, že na to musím jít nějak jinak.
Kus rohlíku a kus ovoce prostě nefungovalo.
Začala jsem po šuplíkách lovit různé krabičky na jídlo, samotné jídlo krájet, porcovat, vykrajovat.
Hlavně různé tvary...
Všeho s mírou, raději méně pečiva, ale doplnit ovocem, zeleninou, něčím dobrým.
A hlavně předem neprozrazovat, co je uvnitř boxíku.
A ono to zabralo. Nadšení velké, svačiny snězené. I když vstávám kvůli tomu ráno o půl hodiny dřív, občas svačiny vytvářím za asistence ročního brašulky, který se také rozhodne přivstat, stojí to za to.
Tenhle školní rok už svačinkování skončilo, protože jsem marod s klidovým režimem, ale jakmile se postavím na nohy, rozjedu to znovu.
Mám plno nápadů, nových boxíků i dekorací nebo kartiček s texty. A ráda se podělím.
Tady něco málo z letošní tvorby....
Chleba bez kůrek je stará známá věc. Na začátku jsem zmenšila porci a přidala trochu víc ovoce.
Ovoce střídám se zeleninou, jakmile se naučil jíst tohle, přidala jsem něco na zub, jako odměnu. Pravidla jsou ale jasná, sladkost se jí jako poslední.
Úspěch opět má, že je všechno prťavé, takže i na tenké proužky krájím okurku a mrkev.
Piškoty mívají velký úspěch nejen u Matýska, ale i spolužáků, kteří si chodí zobnout. Takže těch dávám vždy víc.
Vždycky se snažím o nějakou zvláštnost, takže když zrovna není čas na vykrajování špízů, zdobím chlebík alespoň takhle.
Když se rozjedl víc a víc, přidávám na obsahu. Obzvláštňuju sladkým popcornem a pár kousky želé bonbonů i pro spolužáky.
Jedniček spousta, poztrácených věcí ještě víc a od září nejvíc nervů se svačinami.
Mates je nejedlík i pod dozorem, natož, když se má sám najíst o přestávce.
Není čas, přestávka krátká a podobně. Domluvy, nadávky, zákazy.... Nic.
Když mi přinesl domů komplet celou svačinu, bylo mi jasné, že na to musím jít nějak jinak.
Kus rohlíku a kus ovoce prostě nefungovalo.
Začala jsem po šuplíkách lovit různé krabičky na jídlo, samotné jídlo krájet, porcovat, vykrajovat.
Hlavně různé tvary...
A hlavně předem neprozrazovat, co je uvnitř boxíku.
A ono to zabralo. Nadšení velké, svačiny snězené. I když vstávám kvůli tomu ráno o půl hodiny dřív, občas svačiny vytvářím za asistence ročního brašulky, který se také rozhodne přivstat, stojí to za to.
Tenhle školní rok už svačinkování skončilo, protože jsem marod s klidovým režimem, ale jakmile se postavím na nohy, rozjedu to znovu.
Mám plno nápadů, nových boxíků i dekorací nebo kartiček s texty. A ráda se podělím.
Tady něco málo z letošní tvorby....
Úspěch opět má, že je všechno prťavé, takže i na tenké proužky krájím okurku a mrkev.
Jedna z těch nejoblíbenějších, místo šunky do chleba, šunka do salátu. I sobě jsem si udělala:)
A když někdy fakt nestíhám? Jsou to většinou pátky, když už si i ráda tu půlhodinu přispím, takže pátky máme jogurtové. Obvykle oblíbený termix, monte, nebo nějaký tvaroh. Ale i tak se snažím dodržovat tři různé dobroty.
Nebo ošulím to porcování chleba, ale to je fakt jen zřídka. Ale kůrky okrajuji pořád, to jo.
Komentáře
Okomentovat