Když jsem začala plánovat narozeniny obou kluků, netušila jsem, že to celé dopadne úplně jinak. Pro toho mladšího, který oslaví první rok, se mi v hlavě zrodil nápad na bonbonkovou oslavu. Co si budeme povídat, téma pro jednoleťáka musí být jednoduché a barevné.
To jsem ovšem nečekala, že když tomu staršímu ukážu, co jsem pro bráchu vymyslela, zamiluje se do toho na první pohled a nebude chtít nic jiného, než bonbonky.
Asi největší prekérka byla, že do oslavy druhorozeného zbýval měsíc a půl, ale do oslavy toho staršího jen týden. Takže moje plány vyrobit každý týden něco vzaly okamžitě za své a Candyland oslavu jsem musela nejen vymyslet, ale hlavně vyrobit během týdne.
I když jsem toho moc nenaspala, povedlo se a prvorozený si svou sedmiletou oslavu pochvaloval.
První nápad byly obří cupcaky jako dekorace. Chvíli jsem se snažila vyrobit spodní část sama, ale geometrie nikdy nepatřila mezi moje silné stránky, takže nakonec přišel spásný nápad v podobě velkých hranolků z KFC. Tahle část výroby (koupit je a zbaštit) mi vůbec nedělala problém.
V doladění samotných cupcaků mě zachránil manžel, který přišel s montážní pěnou. Tu nastříkal večer do kelímků a šli jsme strašně napnutí spát s očekáváním, jak nám cupcaky do rána vyběhnou a jestli pěny nebylo moc nebo málo.
Povedlo se a byly perfektní.
Pak už jsem vystřihla ze čtvrtky obal na kelímky a barvila a lepila. Hořejšky cupcaků jsem štětcem natečkovala temperama.
Další úkol byl zabalit všechny dárky působivě - tedy jako bonbonky, sladkosti, dobroty. Asi se mi to podařilo, protože některé dárky syn úplně přehlédl, protože si myslel, že jsou to jen dekorace. Zabodovaly obaly ala velké bonbony, krabičky se samolepkami dobrot nebo balíčky s různými přívěšky pochutin. Vše s láskou malované, vystříhané.
Rychlou dekorací byly obří bonbony. Jednorázové papírové tácky jsem pomalovala temperama a zabalila do celofánu. Na zeď jsem je nalepila oboustrannou lepenkou.
Snažila jsem se, aby to celé působilo hodně barevně, ale aby to i tak nějak ladilo.
Přeslazený byl i dortík zdobený bonbony, které si Matýsek sám vybíral. Hořejšek zdobila falešná zmrzlina - muffín nakřivo upečený ve zmrzlinovém kornoutku. Dortík zaujal především malého Mišutka.
Bonbonkový řetěz byla taková rychlovka, ale asi úspěšná, Matýsek ho má stále netknutý a vystavený. Prý je škoda ho ničit.
Letos jsem si dala záležet i na výslužce do školy - přeci jen první školní narozeniny - tak jsem se chtěla sama trochu blýsknout. A protože na výrobu něčeho doma pečeného nebyl čas, objednala jsem tyhle báječné malé kelímky, s Matýskem jsme nakoupili spoustu bonbonů a namíchali jsme je. Každý kelímek jsem pak ozdobila samolepkou bonbonu. Tohle už jsem dělala s vypětím sil, malovat a vystřihovat třicet bonbonů už taková legrace nebyla. Ale musím říct, že s výsledkem jsem byla spokojená (i Matýsek a děti ve škole) a nakonec jsem byla ráda), že jsem do toho šla.
Mimochodem, kelímků jsem objednala víc a báječně se hodí na ovoce a zeleninu do Matýskovo školních svačin, Mišutkovi na domácí pribiňáky, na domácí ochucená másla a vůbec do nich můžete zavřít cokoliv pro kohokoliv na cesty. Využila jsem je i na zmrzlinové balíčky z předešlého článku.
Takže Matýskovo narozeniny za jedna, i když teď musím tu oslavu prvního roku druhorozeného vymyslet nějak úplně jinak!
To jsem ovšem nečekala, že když tomu staršímu ukážu, co jsem pro bráchu vymyslela, zamiluje se do toho na první pohled a nebude chtít nic jiného, než bonbonky.
Asi největší prekérka byla, že do oslavy druhorozeného zbýval měsíc a půl, ale do oslavy toho staršího jen týden. Takže moje plány vyrobit každý týden něco vzaly okamžitě za své a Candyland oslavu jsem musela nejen vymyslet, ale hlavně vyrobit během týdne.
I když jsem toho moc nenaspala, povedlo se a prvorozený si svou sedmiletou oslavu pochvaloval.
První nápad byly obří cupcaky jako dekorace. Chvíli jsem se snažila vyrobit spodní část sama, ale geometrie nikdy nepatřila mezi moje silné stránky, takže nakonec přišel spásný nápad v podobě velkých hranolků z KFC. Tahle část výroby (koupit je a zbaštit) mi vůbec nedělala problém.
V doladění samotných cupcaků mě zachránil manžel, který přišel s montážní pěnou. Tu nastříkal večer do kelímků a šli jsme strašně napnutí spát s očekáváním, jak nám cupcaky do rána vyběhnou a jestli pěny nebylo moc nebo málo.
Povedlo se a byly perfektní.
Pak už jsem vystřihla ze čtvrtky obal na kelímky a barvila a lepila. Hořejšky cupcaků jsem štětcem natečkovala temperama.
Mimochodem, kelímků jsem objednala víc a báječně se hodí na ovoce a zeleninu do Matýskovo školních svačin, Mišutkovi na domácí pribiňáky, na domácí ochucená másla a vůbec do nich můžete zavřít cokoliv pro kohokoliv na cesty. Využila jsem je i na zmrzlinové balíčky z předešlého článku.
Komentáře
Okomentovat