Déšť a (zase) krabice

Mám dojem, že snad každý můj příspěvek bude obsahovat krabice, bedýnky a podobné "přechodné" útočiště. Tentokrát na svačinu posloužila papírová bedna, kterou jsme koupili, protože jsme - jako vždy - podcenili přípravu a jeli na kupovat jen tak. Jakože toho vlastně ani moc kupovat nechceme. Vždycky omyl. A příště pojedeme opět bez tašek.


Krabice nám stále stojí doma - v obýváku!!! (opravdu bezvadně se nám tam hodí), vždy připravena k použití. Říkám si, kdyby, čistě teoreticky, přes noc zmizela, jestli by si toho ten malý obyvatel vůbec všimnul?

Minulý týden konečně zapršelo, tak jsme nazuli gumáky (ano TY gumáky KLIK SEM) a cachtali jsme se v loužích. Vlastně úplně nesmyslná činnost, ale Matýska to baví snad úplně nejvíc ze všeho, co se dá venku dělat a nakonec se to líbilo i mně, prostě vypnout, na nic nemyslet a jen capat v kalužích.




Tenhle "mokrý" odpočinek mysli přišel naprosto v pravý čas, chvíli předtím, než nám začal churavět hafík. Jak vždycky těžce nesu jakoukoliv nemoc svého syna (včetně obyčejné rými), stejně těžce nesu, když náš "prvorozený" není úplně fit. Takže celý víkend byl tak trochu na prd, diagnostikovali jsme to doma, jak se dalo, od střevních potíží až přes náhlé potíže s klouby. Je to neskutečně blbý pocit, když vidíte, jak jindy hopsající hafan nemůže pořádně chodit, nic vám neřekne, neporadí, nevíte přesně, co ho kde trápí. Naštěstí se naše diagnózy nepotvrdili a pan doktor zavelel "je nastydlý". Kombinace koupání, námahy a přeci jen toho věku. Bobiš dostal injekci, prášky (porci prášku úhledně schovanou v kusu buřtíka opravdu miluje) a už je mu mnohem lépe. Ne tak mě, za týden nás (rozumějte jeho) čeká zubní hygiena = narkóza = následná bolest = panička zralá také na nějakou tu tabletku, aby se z toho strachu o svého chlupatého miláčka nezbláznila.

Vypadá sice jako uzlíček neštěstí, ale to už jedeme z veteriny domů a já jásám, že mu nic vážného není. On pak začně jásat taky, když uvidí toho buřta :)

Ani počasí o víkendu nám moc nepřálo, tak co by se mohlo u nás v rodině dělat jiného, než nachystat něco dobrého v kuchyni. Tentokrát všechno vaření ve stylu prvního pokusu. Nová fazolová polévka a vepřové na kapustě. Když jsem se nespálila v tomhle a všem chutnalo, pustila jsem se do dalšího experimentu - tvarohového koláče. Ač moc na pomazánková jídla nejsem, tohle je fakt mňamka.
2 polotučné tvarohy a 200 g taveného sýra smícháme do hladké směsi. Osolíme, opepříme a dáme stroužek česneku. Rozdělíme na dvě části. První dochutíme nasekanou petrželkou a pažitkou (no a nebo něčím jiným, co vám chutná). Druhou smícháme s 50g mandlových plátků a lžící kečupu. Balíček želatiny v plátcích připravíme podle návodu a necháme zchladnout. Rovnými díly jí vmícháme do obou směsí. Menší formu vyložíme pečícím papírem, dno vyložíme plátkovým sýrem (můžete použít i šunku, taky výborné), navrstvíme jednu náplň, opět vrstvu plátkového sýra/šunky a navrstvíme druhou náplň. Vršek ozdobíme plátky mandlí a v lednici necháme pořádně ztuhnout. Výborné s čerstvým chlebíkem nebo bagetkou.



A "slané" chtělo samozřejmě zajíst něčím sladkým, volba padla na Šarlotu, jahody jsou jahody.

Komentáře