Ano, jsem kočárkomaniak. Za vozítkama pro miminka jsem se otáčela dlouho před tím, než jsem vůbec poprvé otěhotněla. Když pak došlo na lámání chleba a já měla vybrat kočárek pro to své miminko, něvěděla jsem který. Chtěla jsem jich aspoň pět. V podstatě jsem neměla žádná kritéria, hlavně se mi musel líbit. Jediné, na čem jsem trvala, byla otočná nafukovací kolečka. Po krátkém rozhodování bylo vybráno, z kočárku jsem se radovala jak malé děcko, jezdila s ním doma po obýváku a abych se z něj nezbláznila, putoval do příchodu miminka k rodičům.
Kočárek byl perfektní, sice malá korbička a syn putoval brzo do sporťáku, jednou píchlé kolečko, ale pohoda. Kdyby to záleželo na mě, byl by toto náš jediný. Jenže syn byl jiného názoru. Tedy od doby, kdy ve sporťáku trochu povyrostl. Najednou nebyl schopen jezdit, aniž by viděl na svojí milovanou maminku. Procházky se staly utrpením, Matýsek visící za kšíry a řvoucí z plných plic, byl běžný obrázek našich vycházek.
A tak jsme začali hledat náhradní řešení. Současný kočárek musel z domu, aby uvolnil místo novému, s otočnou sedačkou. Což se rázem stal bod číslo jedna pro budoucí sourozeneckou kočárkománii č. 2 - nikdy víc kočárek bez otočné sedačky. Protože už byl pomalu čas na golfky, rozhodla jsem se pro ně. S otočnou sedačkou sice velká investice, ale nedalo se nic dělat. Rázem jsem měla spokojené miminko, problém vyřešen.
Ovšem jen do doby, než napadl sníh :) Chlapeček spokojený, ale tahle kára se utlačit nedala. Kdyby jsme byli nepejskařská rodina, dali by jsme to, ale při nutnosti 3 - 4 vycházek v terénu denně to nešlo.
První rychlá akce, protože jsme plánovali odjezd na hory, bylo zapůjčení kočárku od kamarádky. To samozřejmě ale nešlo do nekonečna. Kočárek byl sice fajn a prostorný, ale chyběla mi otočná kolečka.
Hledali jsme nové i použité, nakonec nám padl do oka kočárek v blízkém okolí, prakticky nový. Byl hezký, s otočnou sedačkou a nafukovacíma kolama a blízko k vyzvednutí, neváhala jsem. Hned po koupi jsem do něj syna usadila - čelem k sobě - a jeli jsme na malou procházku. Brouček spokojený. Jenže ač syn byl v pohodě, tentokrát jsem začala pochybovat já.
Že byl kočárek těžký, jsem překousla. Přeci jen měl posloužit do doby, než opadne sníh. Jenže stabilita rádoby třikolky byla pro mě naprosto příšerná. Jak jsem čapla do jedné ruky kočár a do druhé vodítko, bylo po legraci. Dvakrát jsem ten vehikl málem převrhla. Takže bod číslo dvě pro budoucí sourozeneckou kočárkománii - trojkolku nikdy víc.
Věděla jsem naprosto přesně, že ač jsme měli v plánu někdy do budoucna druhé miminko, tenhle kočár ho rozhodně vozit nebude.
Moje nespokojenost byla nějakým způsobem vyslyšena, takže nám kočárek byl ukraden. Za bílého dne, v neděli, ze zamčeného balkonu na chodbě.
Sice mě to mrzelo, protože jsem kočárek chystala na prodej, ale což....
Ruku do ohně bych dodnes dala za ty golfky. Sice byly drahé, ale odvozili Matýska i nákupy. Matýsek v nich / na nich jezdil různými nepovolenými a devastujícícmi způsoby, různě rozmístěné tašky s nákupy rozhodně nebyly dle maximální váhy a povoleného umístění uvedených v návodu. Dodnes jsou schované ve sklepě.
A tak si říkám, jak asi bude vypadat kočárkománie č. 2. Můj vkus na kočárky a vlastně i požadavky se úplně změnily. Kromě toho už mám tak tři roky tajnou kočárkovou lásku... ten musí být můj :)
Kočárek byl perfektní, sice malá korbička a syn putoval brzo do sporťáku, jednou píchlé kolečko, ale pohoda. Kdyby to záleželo na mě, byl by toto náš jediný. Jenže syn byl jiného názoru. Tedy od doby, kdy ve sporťáku trochu povyrostl. Najednou nebyl schopen jezdit, aniž by viděl na svojí milovanou maminku. Procházky se staly utrpením, Matýsek visící za kšíry a řvoucí z plných plic, byl běžný obrázek našich vycházek.
A tak jsme začali hledat náhradní řešení. Současný kočárek musel z domu, aby uvolnil místo novému, s otočnou sedačkou. Což se rázem stal bod číslo jedna pro budoucí sourozeneckou kočárkománii č. 2 - nikdy víc kočárek bez otočné sedačky. Protože už byl pomalu čas na golfky, rozhodla jsem se pro ně. S otočnou sedačkou sice velká investice, ale nedalo se nic dělat. Rázem jsem měla spokojené miminko, problém vyřešen.
Ovšem jen do doby, než napadl sníh :) Chlapeček spokojený, ale tahle kára se utlačit nedala. Kdyby jsme byli nepejskařská rodina, dali by jsme to, ale při nutnosti 3 - 4 vycházek v terénu denně to nešlo.
První rychlá akce, protože jsme plánovali odjezd na hory, bylo zapůjčení kočárku od kamarádky. To samozřejmě ale nešlo do nekonečna. Kočárek byl sice fajn a prostorný, ale chyběla mi otočná kolečka.
Hledali jsme nové i použité, nakonec nám padl do oka kočárek v blízkém okolí, prakticky nový. Byl hezký, s otočnou sedačkou a nafukovacíma kolama a blízko k vyzvednutí, neváhala jsem. Hned po koupi jsem do něj syna usadila - čelem k sobě - a jeli jsme na malou procházku. Brouček spokojený. Jenže ač syn byl v pohodě, tentokrát jsem začala pochybovat já.
Že byl kočárek těžký, jsem překousla. Přeci jen měl posloužit do doby, než opadne sníh. Jenže stabilita rádoby třikolky byla pro mě naprosto příšerná. Jak jsem čapla do jedné ruky kočár a do druhé vodítko, bylo po legraci. Dvakrát jsem ten vehikl málem převrhla. Takže bod číslo dvě pro budoucí sourozeneckou kočárkománii - trojkolku nikdy víc.
Věděla jsem naprosto přesně, že ač jsme měli v plánu někdy do budoucna druhé miminko, tenhle kočár ho rozhodně vozit nebude.
Moje nespokojenost byla nějakým způsobem vyslyšena, takže nám kočárek byl ukraden. Za bílého dne, v neděli, ze zamčeného balkonu na chodbě.
Sice mě to mrzelo, protože jsem kočárek chystala na prodej, ale což....
Ruku do ohně bych dodnes dala za ty golfky. Sice byly drahé, ale odvozili Matýska i nákupy. Matýsek v nich / na nich jezdil různými nepovolenými a devastujícícmi způsoby, různě rozmístěné tašky s nákupy rozhodně nebyly dle maximální váhy a povoleného umístění uvedených v návodu. Dodnes jsou schované ve sklepě.
A tak si říkám, jak asi bude vypadat kočárkománie č. 2. Můj vkus na kočárky a vlastně i požadavky se úplně změnily. Kromě toho už mám tak tři roky tajnou kočárkovou lásku... ten musí být můj :)
Komentáře
Okomentovat