Herní režim

Kouzlo dětských her spočívá v tom, že je musíte hrát okamžitě, kdykoliv a kdekoliv. A nezáleží na tom, kolik lidí se na vás zrovna dívá nebo vás poslouchá.

Já byla včera donucena svého synka dirigovat, abychom se dostali nejprve k výtahu, pak do auta a nakonec do krámu. Hra vyžadovala moje plné soustředění, neboť pokyny zněly:
pták = připrav se, střílej = běž pomalu, stop = běž, start = zastav, šipka vpravo = zatoč.

Takže jsme míjeli sousedy před barákem a cizí lidi na parkovišti u obchoďáku a já z plných plic řídila svého broučka "pták, střílej, stop, šipka vpravo ( = oběhni auto ke své autosedačce), start, střílej (lze použít i ke klidnému nástupu do auta), start...

                                                                      PTÁK

                                                                     

                                                                      STŘÍLEJ

                                                                     
                                                                     STOP 

                                                                    START

Je pravda, že po chvíli jsem se do své role vžila a přišlo mi to tak nějak "normální". Uvidíme, jak se s tím popasuje tatínek, pro kterého si Matýsek tuto hru schovává na víkend.

Po pro Matýska nudném nákupu oblečení a trochu záživnější návštěvě McDonalda jsme nakonec přistáli (dá se říct přistáli, když veškerý náš pohyb začínal "ptákem", ne?) v jeho ráji - Decathlonu. Není snad nic, co by ho tam nebavilo. Dokáže chodit mezi regály, má nutkavou potřebu vybrat si vždy nový - jinak barevný - míč, odzkouší, co je zrovna k dispozici a jako správný sportovec nakonec potřebuje dodat energii nějakým tím barevným pitíčkem. Tentokrát to vyhrála lezecká stěna.

Ještě, že hned vedle mají lavičku a mohla jsem si udělat pohodlíčko. Trošku jsem doufala v dřívejší večerku vzhledem k vynaloženému úsilí, neklaplo to. Ale nadšení neznalo mezí, je potřeba najít jinou stěnu, kam může i s tátou a mámou. Mámy "nadšení" v tu chvíli též neznalo mezí... Já lempl a gaučový typ, poloviční mrzák trpící na záněty šlach. No co bych nešla šplhat na stěnu, no ne? Spíš než tepláky a kecky jsem chtěla podniknout nějaký hezký výlet, kde bych provětrala svou novou jarní bundičku a kabelku. Asi mám smůlu.

Ale možná se toho ani nedožiju, jestli mi Matýsek bude chystat taková překvapení, jako dnes. Ano vím, že vlastní gumové pavouky, ano, posledních pár dní si s nimi často hraje, ale když si jdete po tmě předsíní, jen stíny z okolních svítících pokojů, tak ten první pohled do psí misky mi dal zabrat...